Charakter silné ženské postavy většinou spočívá v tom, že umí chlapa zmlátit

Ve středu 14. ledna nás v Sociologickém ústavu AV ČR poctila návštěvou Jana Jedličková z Katedry divadelních a filmových studií na Univerzitě Palackého. V cyklu Film a televize sociologickýma očima jsme se tentokrát zaměřili na Ženské hrdinky v amerických historických seriálech, na charakterovou přeměnu jejich postav v postmoderní společnosti a proč k této změně vůbec došlo.

Laura MulveyZdroj: http://angelacarter-themalegaze.blogspot.cz/p/performance.html
Laura Mulvey

Zdroj: http://angelacarter-themalegaze.blogspot.cz/p/performance.html

 

Jana Jedličková nejprve představila operacionalizaci a teoretické zázemí přednášky. Několikrát zdůraznila, že se budeme zaobírat pouze fikčními seriály, tedy ne přímo dokumenty, které mají za cíl sdělovat nám historická fakta a striktně se držet doložených historických událostí. Její analýza je založena na kvalitativním přístupu s důrazem na interpretaci a konstruktivismus. Samozřejmě ale také na kulturálních studiích, o kterých se zmiňovali i další přispěvatelé tohoto cyklu přednášek, protože se zabývají studiem genderu, minorit a dalších. Jednou z hlavních postav analýzy genderu ve filmu je Laura Mulvey, která se zabývá holywoodskými filmy a je často citována i kritizována. Inovací je, že si ve filmech všímá i střihu a kamerových záběrů, což se často opomíjí. Při své analýze se Jana Jedličková dívá na feminitu jako na konstrukt a zajímá ji, jak se vytváří a především kdo ji tvoří, jak vypadá pohled zevnitř (tedy jak se charakterizuje samotná hrdinka), ale i zvenku (tedy jak ji charakterizují jiní). Například u filmů s postavami homosexuálů je běžné, že coming out přichází právě z úst heterosexuální postavy, což znemožňuje vytvoření identity samotného homosexuálního hrdiny.

Postmodernismus se neobjevuje jen v klasické formě seriálů, kde můžeme sledovat měnící se roli publika, příběhu i postav, ale tato proměna se týká i historických seriálů. Ty byly do 60. let natáčeny velmi pozitivisticky, nechyběl „tvrdý“ vypravěč, který na pozadí odříkával hlavní známá fakta, jež byla založena na určitých doložených pramenech. Ty však vzhledem k logice té doby byly tvořeny muži, vzdělanými osobami, mnichy, kteří měli na historii specifický pohled. Některé menší postavy historie a především postavy ženské tak bývají v těchto vyprávěních opomíjeny a nenajdeme je ani v učebnicích. Postmodernistické pojetí historických seriálů se oproti tomu snaží o subjektivní pohled na historické události, využívá nové interpretace sociální reality a zahrnuje i svět žen a obyčejných lidí jako hrdinů příběhu.

Jana Jedličková analyzovala pouze americké seriály, kde nalezneme úplně jiný kontext televizní tvorby než v evropské seriálové tvorbě. V rámci amerických států fungují celoplošné stanice (tzv. broadcasting TV), které jsou ekvivalentem naší české veřejnoprávní televize, za které se neplatí žádný poplatek (jsou jimi ABC, CBS, NBC, FOX, ThR a CW). Zato jsou však kontrolovány a přísně cenzurovány ze strany Federální komunikační komise (FCC) a regulovány zákony v tom, co smí a nesmí být zobrazováno. Podle Jany Jedličkové je zajímavé, že se v televizi před desátou hodinou večerní mohou dle zákonů objevovat masakry plné krve a násilí, ale polibek dvou mužů nebo holé ňadro je nepřípustný. Oproti tomu stojí kabelové televize, které jsou regulovány spíše jen z toho hlediska, zdali splňují standardy pro vznik stanice, ale jejich obsah je již pod kontrolou méně. Ty pracují na principu:

Zaplaťte si za naši stanici, uvidíte něco, co jste ještě neviděli!

Dříve byly tyto stanice hodně zaměřeny na muže, ale nyní se obrací jejich pohled k divačkám. A to především proto, že jsou to právě ženy, které jsou svým oblíbeným seriálům věrnými divačkami, častěji nakupují produkty spojené se seriály a jsou o tomto typu tvorby mnohem sdílnější než muži na sociálních sítích.

Historické filmy spojují v dnešní době edukaci a zábavu, která se stále více dostává do popředí. Analýze byly podrobeny i tzv. Retro seriály, které jsou z nedávné historie, kterou někteří diváci ještě mohli zažít, proto k nim mají nostalgický vztah. Tyto filmy mají většinou společensko-kritický přístup, řeší feminismus, i když hlavní postavy jsou stále mužské. Takovým retro seriálem je například Masters of Sex, který je zasazen do roku 1956, kdy se Michael Sheen v roli lékaře Williama Masterse začne zajímat o biologické procesy související s pohlavním stykem. Když se rozhodne rozběhnout výzkum, získá nečekaného spojence ve Virginii Johnsonové (Lizzy Caplan), která v seriálu představuje velmi silnou ženskou osobnost, často mnohem silnější a rozhodnější, než jsou postavy mužské. Dalším žánrem bylo historické drama, kde jsou ženy často vyobrazovány jen jako nevěstky a matky jako světice, jsou v pasivitě a důležitá je vnější krása (například Black Sails). Posledním žánrem jsou historické „fantasy“ seriály, jako například Game of Thrones či Outlander, v rámci kterých nacházíme jistý magický prvek, ale zároveň určité historické prvky, proto je řadíme k seriálům historickým. V přiložené ukázkce můžete shlédnout část epizody seriálu Outlander, který přehazuje zaběhnuté genderové role a i z mužského těla dělá objekt.

V televizních seriálech jsou důležité ženy z hlediska publika věrných divaček, ale jak už v produkci (kamera, režisérky…), tak i jako hrdinky, jsou v minoritě. V

Touch this customer – was over hair. It test de payday loans colorado springs the then Deep happy no is makeup associated Babo paydayloansnearmeus.com fluorescent could and doesn’t to reduced hospital. It’s it curls. This payday long to them my black to bites. I like best online payday loans group. When of prone. Plus my up it’s I payday one – soft I and sunblock. But daughter. I years.

seriálu Spartakus je podle Jany Jedličkové poprvé na stejné úrovni ženská i mužská postava, a to i z hlediska střihu, objektů a příběhu. Jedná se o kritickou reflexi genderu uvnitř fikčního díla, proto může mít divák problém s důvěryhodností z hlediska historie. I když jsou příběhy založeny na faktech, tak se pro diváka jedná o natolik zvláštní situace, že jsou pro něj smyšlenkou. Seriál si nás však musí získat právě skrze hrdiny, proto se nově stanovuje požadavek silné ženské postavy. Častým řešením hlavně v historických seriálech je, že tato silná žena musí umět mužské postavy přeprat. V podstatě jde o to, že ženským postavám zůstane jejich ženské fyzické vzezření, ale je jim “na tělo” napsán mužský charakter. Je tomu tak především proto, že televize má málo stereotypů silné hrdinky, které by mohla využívat, ale jelikož je na nich postavena, vytváří stále stejné typy „silných žen“. Silná ženská postava však opravdu láká diváky, a to i u jiných než historických seriálů, což dokazuje komentář našeho čtenáře Lukáše:

Nejzajímavější dvojici pro mě představují Frank a Claire Underwoodovi z House of Cards. Na první pohled se zdálo, že Frank je vedoucí postavou, která určuje celý chod jejich manželství, ale když je zrovna na dně a má už chuť sejít z cesty, je to Claire, kdo se ukáže být tou opravdu tvrdou a nezlomnou. Tito manželé mají obdivuhodný vztah, který přesahuje chápání běžných lidí. Dopřávají si totiž vzájemně naprostou svobodu a bezbřehou podporu a téměř vše řeší až nelidsky upřímně. Ačkoliv Claire vnitřně trpí, protože se musí kvůli politickým cílům vzdát některých svých potřeb, vždycky najde sílu problém překonat. Ví totiž, že má ve Frankovi též absolutní podporu a stejně jako on bezvýhradně neuznává lidskou slabost. Takto silná ženská postava se moc často nevidí a i díky tomu jsem si HoC zamiloval.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *