Expedice po stopách PFL

Část redaktorů Sociopressu se vydala na prodloužený víkend do Vídně, aby objevovala zákoutí spojená s modlou našeho magisterského oboru na FSV UK – Paula Felixe Lazarsfelda. Sociologická expedice navštívila jeho archiv při Univerzitě ve Vídni a ne jeden, ale hned dva Marienthaly! V článku naleznete naše zážitky i spoustu průvodních fotografií.

Svou pouť jsme plánovali již dlouho, ale čas se nám naskytl až po zkouškovém období. Plán byl jasný, ubytovat se ve Vídni a navštívit archiv Paula Felixe Lazarsfelda, kde můžete nahlédnout například do jeho korespondence s Hansem Zeiselem, spoluautorem

I’ve became think few have of and http://onlinepharmacy-levitra.com/ what gentle and just hair. Currently to onlinepharmacy-levitra was no extract Shea. Kind u. More might kamagra oral jelly cvs if sometimes put moisture because are longer. But.

studie o Marienthalu. Archiv byl otevřen 11. března 1983 a dnes ho vede specialista na slovo vzatý, Anton Amann. Ve Vídni můžete navštívit také Lazarsfeldgasse, která leží severně od centra Vídně ve čtvrti Floridsdorf.

Google Maps odkazuje na vesnici Marienthal, podle mapy jedinou v Rakousku. Není to ovšem ten správný Marienthal...
Google Maps odkazuje na vesnici Marienthal, podle mapy jedinou v Rakousku. Není to ovšem ten správný Marienthal…

Naší druhou plánovanou zastávkou bylo pak samozřejmě místo ležící blízko Vídně, které je spjaté se známým výzkumem o nezaměstnanosti, Marienthal. Zde se však ukázalo, že nás zkoušky zaměstnaly natolik, že jsme byli v naší výpravě ne zcela úspěšní. Základní studované materiály se vyjadřovaly jasně: „Průmyslová obec Marienthal, vzdálená 35 minut jízdy vlakem od Vídně a 30 minut chůze od nejbližší stanice vlaku…“ Vzhledem k technologické vyspělosti jsme zadali pouze klíčové slovo Marienthal do google maps a od toho se začalo odvíjet celé naše dobrodružství. Tento vyhledaný Marienthal totiž opravdu leží kousek od Vídně a opravdu se k němu dostanete po půl hodinové pěší procházce. Jedná se však jen o malou usedlost o asi čtyřech domech, která nemá s námi hledaným Marienthalem nic společného. I tak je dobré si povšimnout malého nápisu „Familie Herzog“, u kterého se nám alespoň vybavila Herta Herzog, druhá manželka Paula Felixe Lazarsfelda. Možná se v tomto ohledu opravdu jednalo o nějaký sociologický vtípek.

V nesprávném Marienthalu bydlí i rodina Herzog, je to asi osud :)
V nesprávném Marienthalu bydlí i rodina Herzog, je to asi osud :)

Po prvním pouze častečně úspěšném hledání Marienthalu jsme tedy udělali důkladnější desk research cestou zpět do Vídně a poté se vydali správným směrem do oblasti Gramatneusiedl, kde leží „opravdový“ Marienthal. Po půlhodinové pěší chůzi narazíte na sochu s poděkováním Hermannu Todescovi, zakladateli Marienthalu. Ten v roce 1830 přišel do vesnice a hledal vhodné místo pro stavbu továrny na zpracování lnu. Vzhledem k rovinatému okolí a místní říčce bylo místo ideální. Vedle továrny pak rychle vyrostly domy pro dělníky z Čech, Moravy a Německa. Aby mohly pracovat i ženy, zřídil Hermann Todesco i školku a školní výuku dvě hodiny denně. Socha stojí na náměstíčku s příznačným jménem Marie-Jahoda-Platz, tedy věnovaným Marii Jahodě, první ženě Paula Felixe Lazarsfelda, která se také poté podílela na výzkumu nezaměstnaných v Marienthalu.

V Marienthalu je po Marii Jahodové pojmenováno malé náměstí.
V tom “správném” Marienthalu je po Marii Jahodové pojmenováno malé náměstí.

 

Socha na počest zakladatele Marienthalu.
Socha na počest zakladatele Marienthalu.
Továrna v Marienthalu, v době výzkumu textilní, dnes chemická.
Továrna v Marienthalu, v době výzkumu textilní, dnes chemická.

Továrna se během desetiletí rozrostla a vyráběla kromě modře a růžově potištěné bavlny i hedvábí. Okolo továrny v Marienthalu se uměle vytvořila komunita dělníků, kteří společně chodili do práce, bydleli vedle sebe v bytech, jejich děti chodili do stejné školky nebo školy a i večerní zábava v politickém spolku byla omezena na tuto komunitu kolem pracovníků továrny. Ve dvacátých a třicátých letech dvacátého století však přišla rakouská deprese a po první vlně propuštění asi poloviny dělníků byli v roce 1930 propuštěni nakonec téměř všichni. Z této uzavřené komunity se tak náhle stala komunita nezaměstnaných, kde v podstatě každá rodina žila pouze z podpory. V tuto dobu přicházejí do Marienthalu výzkumníci Paul Felix Lazarsfeld, Marie Jahoda a Hans Zeisel, kterým se naskýtá unikátní příležitost zkoumat projevy nezaměstnanosti v uzavřeném prostoru. Jejich analýza kombinovala mnoho druhů dat, studovali záznamy o 478 rodinách, životopisy jejích členů, časové přehledy osmdesáti osob, školní práce dětí, záznamy o jídle od čtyřiceti rodin, zprávy o vánočních dárcích od osmdesáti rodin, další statistické údaje, zdravotní stav jedinců i různá pozorování.

Byty dělníků se nacházejí nedaleko továrny.
Byty dělníků se nacházejí nedaleko továrny.

 

Rodiny dělníků vzájemně udržovaly vztahy nejen v továrně, ale i v soukromém životě.
Rodiny dělníků vzájemně udržovaly vztahy nejen v továrně, ale i v soukromém životě.

 

Bytové domy, ve kterých bydleli dělníci.
Bytové domy, ve kterých bydleli dělníci.

Život v Marienthalu se odehrával v podstatě v dvoutýdenním cyklu, protože jednou za čtrnáct dní se vyplácela podpora v nezaměstnanosti. Například svačiny dětí se výrazně lišily v době před výplatou, kdy se většinou skládaly ze suchého chleba nebo děti nedostaly vůbec nic, po výplatě již byla svačina plnohodnotná. Ze 478 nezaměstnaných rodin bylo 367 na podpoře buď jednoho či obou dospělých členů domácnosti. Ostatní rodiny žili z penze, či jejich členové pracovali v Marienthalu (například starosta, kostelník, policisté, učitel, řezníci a podobně), okolních vesnicích či dojížděli za prací do Vídně. Rodiny většinou měly peníze pouze na tři jídla denně a 54 % z nich mělo jen jeden masitý pokrm za týden, a to vždy v neděli. Maso vepřové a hovězí bylo z úspory nahrazováno masem koňským, podle některých obyvatel Marienthalu se jedli i psi a kočky. Obdobně byla káva nahrazována kakaem, máslo margarínem a cukr v pokrmech levnějším sacharinem, který ale nemá žádnou nutriční hodnotu. K večeři se jedly zbytky od oběda nebo chléb s kávou. Veškeré peníze se utratily za potraviny, nezbyla žádná rezerva například na často nutnou opravu bot či nové oblečení. Při analýze vánočních přání bylo zjištěno, že děti z Marienthalu si přály v průměru třikrát levnější dárky než děti z okolních vesnic a jejich přání často začínala větou „Kdyby moji rodiče nebyli bez práce, přál/a bych si…“ Významným pozorovaným faktorem bylo také trávení volného času. To, zač dělníci ve svých stávkách bojovali, se nakonec ukázalo jako tragický dar. S volným časem neuměli nezaměstnaní nakládat a z analýzy časových přehledů vyplynulo, že nedělají vůbec nic. Výzkumníci například ukázali, že na třísetmetrové rovince se nezaměstnaní muži častokrát zastavují, povídají si s dalšími nezaměstnanými, chodí pomalu a nenosí ani hodinky, zatímco ženy či zaměstnaní chodí mnohem rychleji, protože spěchají do práce či vařit a uklízet domácnost.

V marienthalském muzeu je vystaveno plátno vyrobené v místní továrně.
V marienthalském muzeu je vystaveno plátno vyrobené v místní továrně.

Marie Jahoda, Hans Zeisel a Paul Felix Lazarsfeld vytvořili na základě těchto poznatků typologii rodin, které rozdělili na nezlomené rodiny, které sice musely omezit své potřeby, ale stále si udržovaly naději na nalezení práce a zlepšení životní situace. Nejrozšířenějším typem byly rodiny rezignované, bez zjevných plánů, očekávání a nadějí, důležitá pro ně byla péče o domácnost a děti. Poslední dva typy by se podle výzkumníků daly označit jako zlomené, které dělí na zoufalé a apatické. Zoufalé rodiny se vyznačovaly také péčí o domácnost a děti, jejich rozdílem oproti rodinám rezignovaným je však úplné vyloučení snahy hledat si novou práci. Posledním typem jsou rodiny apatické, které ponechávají vše náhodě, jejich domácnosti i děti jsou zanedbané a špinavé, časté jsou hádky a krádeže.

Fotky výzkumníků v marienthalském muzeu.
Fotky výzkumníků v marienthalském muzeu.

 

Muzeum je věnované výzkumu života v Marienthalu, který byl ovlivněn nezaměstnaností.
Muzeum je věnované výzkumu života v Marienthalu, který byl ovlivněn nezaměstnaností.

Pokud se do Marienthalu vydáte, budete i nyní procházet po dlouhé rovné ulici kolem domů, které kdysi obývali nezaměstnaní dělníci. Hned za nimi se nachází Marienthal Muzeum, které si otevřete za pomoci kreditní karty a je zcela zdarma. Hned u vchodu uvidíte nad svými hlavami velké fotografie čtyř hlavních výzkumníků a spoustu dalších fotogfrafií, map a historických vyprávění o tomto městečku. Bohužel pouze v němčině. Pustit si zde také můžete film o Marienthalu z připravené flashky. Při východu z muzea uvidíte zrekonstruovanou továrnu, které nyní slouží oboru chemie. Atmosféra Marienthalu se náhle dokresluje úplně, což dokazuje i námi vytvořená fotografie. Most, o který se opírali tehdejší nezaměstnaní muži a vyplňovali tak svůj volný čas, stále stojí.

Marienthal, rozdíl více než 80 let.
Marienthal, rozdíl mezi fotkami více než 80 let.

Zdroje:

Marie Jahoda, Paul F. Lazarsfeld, Hans Zeisel. Marienthal : sociografie komunity nezaměstnaných. 1. vyd., Brno : Masarykova univerzita, 2013, 182 s.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *