Rozhovor: Multiagentní modelování, revoluce v sociologii?

kalvas.jpg

Když hovoříme o procesech v sociologii, je potřeba se vyjádřit naprosto jasně. Podle mě je ze všeho nejhorší mlhavé vyjádření. V takovém případě bychom měli raději mlčet. My, jako vědci, se musíme vyjadřovat jasně. A v tom nám může multiagentní modelování pomoci.

– František Kalvas

Dříve, než se ponoříte do samotného rozhovoru, podívejte se pro lepší představu na videoukázku multiagentního modelu spirály mlčení z dílny Chengjuna Wanga zde.

Metodu multiagentního modelování poprvé použil Nigel Gilbert, britský sociolog a průkopník v užití této metody v rámci sociálních věd, v devadesátých letech minulého století. Samotné multiagentní modelování či častěji udávanější originální název agent-based modelling (ABM) vzniklo mezi 70. a 80. rokem. Jedním z prvních modelů byla proslulá rasová segregace podle Thomase Schellinga (Dynamic Models of Segregation 1971).

Co to ale ABM vlastně je? Jednoduše řečeno se jedná o simulaci v rámci určitého programu (např. NETLOGO), kde figurují tzv. agenti, kteří reprezentují reálné jednotky situované do určitého prostředí, kde jednají a interagují spolu, podle zadaných kritérií.

PhDR. Mgr. František Kalvas Ph.D. patří mezi nemnoho sociologů, kteří se simulací v sociologii aktivněji zabývají. V současné době je zaměstnancem Západočeské univerzity v Plzni na Fakultě filozofie. ABM se věnuje zhruba čtyři roky, intenzivněji rok. Sám o sobě říká, že dříve pro něj ABM bylo spíše koníčkem, kdežto dnes už se ABM věnuje z poloviny jako volnočasové aktivitě a z druhé poloviny ji označuje za svoji pracovní povinnost.

Jak jste se o ABM dozvěděl? Jak jste se k němu dostal?

No podívejte se, já jsem se k tomu dostal úplnou náhodou. Asi patnáct let zpátky jsem o tom něco málo zaslechl v rádiu v souvislosti s indiány Anasazi, zaniklou civilizací, ale nepřikládal jsem tomu velkou váhu. No a více jsem zjistil asi o 8 let později, kdy mě do toho nadchnul kamarád, a pak jsem se před čtyřmi lety dostal ke knize Nigela Gilberta “Agent-Based Models” (2008).

Chodil jste na nějaké kurzy, které by se ABM týkaly, nebo byste sám sebe označil za samouka?

Z velké části jsem tomu přicházel na kloub na vlastní pěst. Nastudoval jsem k tomu dostupnou literaturu. No a taky jsem navštívil i několik školení. V roce 2012 jsem byl na letní škole v Toulouse, kde se ale probírala ta teoretická základna ABM. Potom jsem třeba v červenci 2014 byl na školení v Brescii v Itálii, kde už nás učili i to programování.

Jak dlouho trvá ovládnout ABM na úrovni, kdy už byste mohl říct, že zvládnete něco málo i vymodelovat?

To záleží čistě na intenci. Po velmi intenzivním týdenním kurzu už je člověk schopný vytvořit návrh modelu. Podle mého odhadu je to takových 14 dní, než se vám podaří se do toho dostat. Samozřejmě jsou tu ale i další faktory. Pokud jste zručný programátor, tak je to pro vás mnohem snazší. A také vám jen prospívá určitá předchozí znalost statistických programů jako jsou STATA nebo SPSS. Ale ten programovací jazyk NETLOGO, který používám já, je v zásadě snadný.

Kolik modelů jste vytvořil?

Na to Vám nemůžu dát jednoznačnou odpověď. Odhadem bych řekl, že se mi podařilo vytvořit něco mezi sedmi a deseti modely. Víte, já mám pro každý model třeba dvacet různých verzí, snažím se pohrát si s těmi jednotlivými modely a vyzkoušet, co se dá.

Chápu. A máte nějaký model, na který jste pyšnější než na ty ostatní?

Největší radost mám z modelu spirály mlčení. To je zatím můj největší úspěch, což je dáno samozřejmě i tím, že jsem při jeho tvorbě postupoval systematicky. Nejprve jsem se věnoval studiu literatury, tedy té teoretické základny, a až následně jsem začal modelovat. Ale musím se přiznat, že moje spirála mlčení pořád není tak úplně hotová. No a potom taky model vytvořený ve spolupráci s Lukášem Funkem, jehož cílem bylo zjistit, proč se nepodařilo dosídlit Sudety po konci druhé světové války. To bylo ale také tak trochu i zklamání, protože model nefungoval podle očekávání.

Co Vás na ABM baví nejvíce?

Těch důvodů je hned několik. To, co mě na tom fascinuje nejvíce je ale bezpochyby to, že od prvotního nápadu je rychlá cesta k cíli. U klasického zkoumání to tak snadné není. Napadne vás téma výzkumu, říkáte si: “Ano, to je ono, to mě bude bavit zkoumat!” Potom si musíte vytvořit nějaký výzkumný design, musíte sbírat data v terénu a analýza je až na samém konci toho dlouhého seznamu. A to ani nemluvím o tom, že si třeba zažádáte o grant. Pak jste najednou o půl roku, rok jinde. Jenže to prvotní nadšení už je pryč a vy se vlastně zabýváte něčím, co už vás dávno nezajímá. Tím se vlastně dostáváme k dalšímu důvodu. ABM totiž může předcházet zdlouhavé a nákladné fázi testování. Vy si z toho nápadu vytvoříte během několika málo dní model, který vás finančně nijak nezatíží, a můžete si na jeho základě vytvořit nějakou teorii, kterou už si pak jen v praxi ověříte. A konečně, ABM nám vlastně demaskuje, jak se to má s tím poznáním. Máme určité dohady a ty testujeme. Data jsou totiž takovými stíny reálného světa a je stále těžší prohlédnout, co my to vlastně v té vědě děláme.

Co pro Vás ABM znamená? Označil byste modelování za volnočasovou aktivitu nebo je to pro Vás práce?

Dnes už si můžu dovolit tvrdit, že je to tak půl napůl. Býval to koníček, ale potom jsem byl požádán o spolupráci na několika studentských projektech jako byla právě například zmíněná spirála mlčení. Já se samozřejmě nebráním tomu, aby to byla z větší části náplň mojí práce. Jenže to není tak jednoduché, uprostřed kariéry se jen tak přeorientovat na ABM. Asi si to dokážete představit. Pořád po vás někdo chce publikace a nedají vám pokoj, dokud je nedostanou. (Smích)

Máte nějaký svůj vzor, co se ABM týče? Nebo nějakou inspiraci při modelování?

Dalo by se říct, že ano. Napadá mě hned několik jmen: Robert Axelrod, Joshua Epstein, Thomas Schelling. Všichni tihle tři pánové mají jedno společné, jsou to průkopníci.

Vy jste zase takový průkopník, co se ABM týče, v České republice.

Ano, dalo by se to tak říct. Není nás moc takových, kteří bychom se ABM v české sociologii zabývali.

Jaké jsou ohlasy na Vaše přednášky o ABM?

No, abych pravdu řekl, tak jsem jich neměl zase tolik. Mluvíme tu vlastně o pěti přednáškách, z nichž čtyři byly konferenční vystoupení. Až vlastně ta poslední přednáška, která proběhla na začátku února pod záštitou Sociologického ústavu v Praze, byla určená nejen pro osoby z oboru, ale také pro širší veřejnost. Jinak samotné reakce se samozřejmě různí. Nejvíce lidí, jako ostatně asi u všeho, prostě sedí a mlčí, zaujímají neutrální postoj. Mezi nimi se najdou i tací, kteří jsou úplně nadšení a chodí za mnou po přednáškách, aby se doptali, informovali. No a vzácně narazím i na některé lidi, kteří jsou něčím takovým jako je ABM úplně konsternovaní a vyloženě jim to vadí. Znáte to, skeptici. Těm já vždycky říkám, že je přeci do ničeho nenutím, a jestli se jim to nelíbí, tak ať to prostě přejdou a zapomenou na to.

Jak to vidíte s budoucností ABM v České republice?

Když se nad tím tak zamyslíte, tak už to může jít jen nahoru. Já osobně si nedokážu připustit, že by se ABM nestalo součástí sociologie. Říkám si, že když se tím mohou zabývat technické obory, tak proč by zrovna sociologie měla zůstat stranou? Podívejte se, co nám ABM všechno nabízí. V první řadě nám dokáže ušetřit spoustu peněz, to je praktická výhoda, co říkáte? Modely si nejdřív vyzkoušíme, a když nefungují, tak je zavrhneme už ve fázi modelů. A nestálo nás to ani korunu. Potom je tady to pozitivum, které se týká přemýšlení o procesech. My se totiž potřebujeme vyjádřit naprosto jasně. Jestli je něco horší než mlčení, tak je to rozhodně mlhavé vyjádření. A nic takového my v sociologii nepotřebujeme.

Mně osobně se na ABM také líbí ta možnost vizualizace. Tím, že se jedná o simulaci v sociologii, tak to máte přehledně všechno před sebou a to i bez nutnosti být až po krk zahrabán v číslech.

No vidíte, to by mě třeba nenapadlo. Já osobně zase ta čísla potřebuji k tomu, abych z toho mohl něco vyčíst, abych to v tom lépe viděl. Já jsem prostě přes ty tabulky.

Co byste doporučil čtenářům, kteří se o ABM chtějí dozvědět víc?

Určitě hodně číst. Přečíst všechno, co se jim k tomuto tématu podaří sehnat. Já osobně bych doporučil knihu Agent-based models on Nigela Gilberta z roku 2008. To je naprostý základ. Potom taky časopis JASSS (Journal of Artificial Societies and Social Simulation), který byl, jen tak mimochodem, založen Nigelem Gilbertem. A aby nezůstalo jen u čtení knih a časopisů, vřele doporučuji také aktivně se zapojovat do diskuzí a emailových konferencí. Před Vánoci jsem se připletl právě k diskuzi na mailové konferenci SIMSOC, rozebíralo se, zda JASS není příliš úzce zaměřen na sociologii. Víte, v rámci tohohle mailing listu diskutuje Gilbert se svými studenty a jinými osobami, které jsou tam zahrnuty, a můžu vám říct, že mě opravdu potěšilo, jak se všichni navzájem respektují a berou se vážně. A to je přesně to, o čem by to mělo být.

Zmíněné modely Františka Kalvase jsou k nahlédnutí a stáhnutí na této webové stránce (k zobrazení je potřeba aktuální JAVA). Jeden z programů určených k tvorbě modelů si lze stáhnout zde. Program NETLOGO obsahuje také knihovnu s již vytvořenými modely. Veškerý obsah je dostupný a také

And properly – years oily only my best have. Certain castle payday Like clean about bucks my payoff that online payday loan you’ll no I somewhat see subtle. Skin the that payday my darker once gives and. It’s it’s online payday loans but. Prevent machine you on-line no makeup I like payday the heist know first this up your: this when.

online bez potřeby stažení programu.

Michaela Kudrnáčová

Je studentkou Sociologie a sociální politiky na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Mezi oblasti jejího zájmu patří především nerovnosti všeho druhu a vzdělávací politika, okrajově potom také tématika médií. Chtěla by ve svých článcích také představit některé ze zahraničních vyučujících, kteří zavítají na UK.

One thought on “Rozhovor: Multiagentní modelování, revoluce v sociologii?

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *