Zapomnělo se na samotnou sociologii, říká Dino Numerato, nový vedoucí katedry ISS FSV UK

S mladým Čecho-Italem na katedru přichází naděje na změnu. Reflexivitu totiž uplatňuje nejen ve své akademické práci, ale i v kritice současného stavu sociologie na FSV. Aktuální vědění podle něj musí být uplatňováno s respektem ke klasické sociologické teorii.

Začneme trochu osobněji. Vaše jméno napovídá, že jste Ital, ale mluvíte plynně česky. Jak se stalo, že se Vaše rodina usadila v České republice?

Můj děda pocházel z jižní Itálie. Kvůli špatné ekonomické situaci po druhé světové válce přišel do Československa, potkal tady moji babičku a už tu zůstal. Takže já jsem ve skutečnosti podle krve čtvrtinový Ital a ze tří čtvrtin Čech, nicméně občanství mám obě dvě.

Co Vás přivedlo ke studiu sociologie v Brně?

Když budu otevřený, byly to čistě pragmatické důvody. Původně jsem totiž chtěl být sportovní novinář, proto i jedna z přihlášek byla na dvouobor Mediální studia a žurnalistika & Sociologie. Šance na přijetí zde byla totiž poměrně vysoká, protože na sociologii se dělaly přijímací zkoušky i z matematiky, která mi celkem šla, a měl jsem pocit, že v tom jsem měl oproti ostatním uchazečům o humanitní obory určitou výhodu. Takže můj první střet se sociologií byl spíše náhodný, než plánovaný.

Rozhovor - Numerato.docxAž jste se nakonec rozhodl i pro doktorát.

Ale i to mělo vývoj. Na bakalářském stupni mi začala být bližší mediální studia, čili spíše ta reflexe dělání novinářské práce. V průběhu bakalářského studia jsem působil jako novinář na regionální úrovni a prostě jsem zjistil, že to asi není to pravé. Když jsem se měl rozhodovat, kde budu pokračovat, zvolil jsem sociologii. Ale média pro mne nepřestala být předmětem zkoumání, na doktorátu jsem se potom věnoval třeba mediální výchově. Roli médií nyní zohledňuji prakticky ve všech tématech, kterými se zabývám a která jsou spojena s veřejnou sférou a s různými formami občanské angažovanosti.

Vaším profesním zájmem je tedy hlavně sociologie sportu.

Ano a i to je tak trochu náhoda. Původně jsem se totiž do teoretické reflexe sportu nechtěl pouštět, protože jsem to bral jako koníček a oddělený svět od mé práce. Po doktorátu jsem hledal nějakou práci v Itálii a dostal jsem se k výběrovému řízení na pozici sociologa, který ovládá český jazyk, orientuje se ve sportovním prostředí a dokáže dělat etnografický výzkum sportovních asociací.

To bylo na Univerzitě Bocconi v Miláně? Podle Vašeho životopisu jste se v té době věnoval i jiným tématům, třeba epidemiologii.

Je to tak. Po skončení toho ad-hoc projektu, který mapoval fungování sportovních asociací a řízení sportu ve čtyřech evropských státech, jsem složitě hledal prostor, jak můj odborný zájem rozvíjet. Na univerzitě se naskytla příležitost pracovat na projektu zkoumající zdravotní péči a veřejnou politiku. Za podmínek, které existovaly na italském akademickém trhu práce, jsem tu nabídku přijal, byť to pro mě byla úplně nová práce. Ale mohl jsem využít svých znalostí analýzy dat. K tomu jsem se samozřejmě snažil stále udržovat kontakt s teoretickou sociologií, například publikováním článků, recenzováním, přednášením a vedením prací.

Kromě Itálie jste posledních pár let působil i ve Velké Británii. Líbilo se vám na vzdělávacích systémech, které jste v zahraničí měl možnost poznat, něco, co byste rád použil ve výuce sociologie u nás?

To, co jsem mohl pozorovat jak v Itálii, ale podotýkám, že na soukromé univerzitě, tak v Británii, je mnohem intenzivnější práce se studentem, menší testování znalostí a velký důraz na kritickou zpětnou vazbu studentských textů. Je to sociologie vyučovaná spíše skrze dělání, než přednášení a testování. Což je i model, který je mi intuitivně bližší a chtěl bych ho prosazovat na naší katedře.

Jaké jsou tedy vaše vize, kam byste chtěl katedru posunout?

Rozvoj katedry bych jednoznačně postavil na zdravě realistické internacionalizaci. Může to znít trochu jako klišé, protože o tom mluví všichni, ale to ještě neznamená, že se tento princip opravdu uplatňuje. Internacionalizace zároveň nesmí být samoúčelná. Česká sociologie je postavená na určitých základech, které té evropské mají co nabídnout. Čili není nutné pouze automaticky přebírat zahraniční vzory, jak dělat vědu. Druhá důležitá věc je posílení výzkumného profilu katedry, bez kterého se nedá dělat kvalitní výuka. Není-li návaznost na současné vědecké poznání, pak ani studentům nemůžeme předávat aktuální vědění. Velký důraz budu klást na lepší začlenění juniorských badatelů do chodu katedry a na doktorské studium.

To je tedy u nás na FSV problém?

Částečně, ale hlavní problém, který už hoří, je jinde. Mám pocit, že v nastavení studijních programů došlo k upozadění sociologické teorie. Přitom nějaké základy sociologického myšlení představují jádro disciplíny, na kterém by měly další kurzy stavět. Vytvořil se zde prázdný prostor po profesoru Petruskovi a ten je třeba naplnit. Je to těžký úkol, ale neměli bychom na něj rezignovat a sociologickou teorii upozadit. Katedra má velmi dobře postavený metodologický program. Obory, s nimiž je sociologie kombinována, jako sociální antropologie a veřejná a sociální politika, jsou také robustní. Ale chybí tu ta schopnost pracovat analyticky se sociologickými pojmy a koncepty, takzvaně myslet sociologicky. Když studentům nenabídneme aktivní možnost naučit se to, sociologicko-analytický potenciál nerozvinou. Můžeme vychovávat schopné rutinéry, kteří ovládají metody a techniky, dokáží postavit výzkum, ale jde o to, na jakých konceptech to vše stojí.

Sociologie je často srovnávána s dalšími společensko-vědními obory, ale i jednotlivě mezi Fakultou sociálních studií v Brně, Filozofickou fakultou UK a naší FSV. Jak se na takový trochu „konkurenční boj“ díváte?

Že jde o v jistém smyslu konkurenční boj, tak to je prostě pravda. Celé akademické prostředí soutěží o studenty, granty a tak dále. Což mě přivádí k žebříčkům vysokých škol, jako dělají například Hospodářské noviny. Myslím si, že navzdory kritice metodiky či netransparentnosti žebříčků, je nesmírně důležité, aby se taková porovnávání zveřejňovala. Ten žebříček totiž zviditelňuje disciplínu, která ve veřejné debatě bývá upozaďována. I proto si nedokážu představit, že bychom napříč katedrami sociologie v České republice volili strategii exit a rozhodli se ho dále neúčastnit. Jako sociologové v něm dokážeme poukázat na elementární nedorozumění a vysvětlit světu, že rozhodování o výběru školy může být řízeno i takovým nedorozuměním a tedy spoluutvářeno určitou mediální realitou. My můžeme o žebříčcích mluvit v tom smyslu, že závěry mají jen relativní platnost, že novinářská žádost o data, na kterých jsou výsledky založeny, byla různými katedrami interpretována různě, že je žebříček tudíž postaven na těžce srovnatelných údajích, nebo že v rychle měnícím se světě nemusí nutně odrážet aktuální situaci. Zájemci o studium sociologie by tohle měli kriticky posoudit. Takže to je ten konkurenční boj a ty žebříčky, které ho nějak zviditelňují. Já bych ale vztah mezi fakultami na konkurenční boj neredukoval. Na pozadí tohoto soutěžení se bohužel často zapomíná, že by tady měla fungovat jakási disciplinární sounáležitost. Katedry by měly své kvality postavit jednoduše na základech sociologie, kultivovat tu disciplínu, ten obsah, na kterém budou pracovat. V tomto smyslu bariéry mezi jednotlivými katedrami sociologie napříč celou republikou nevidím a neuznávám, ten vztah by měl být primárně kolegiální. Možná je to naivní, ale já se tím principem kolegiality řídím.

Ve funkci jste krátce, nicméně jak se vám tady líbí?

Zatím nasávám, reflektuji a snažím se zorientovat. Moje práce je teď hodně založena na administrativě, ale s tím jsem počítal. Je to tedy trochu skok oproti těm výzkumným pozicím. Ale myslím si, že tato katedra má potenciál, aby se rozvíjela. Cítím tady příjemnou atmosféru a věřím, že i další lidé z katedry a institutu jsou připraveni na spolupráci.

Těšíte se na začátek semestru, až se potkáte se studenty?

Rozhodně. Komunikace se studenty je mimořádně důležitá, i proto, že vám umožní dívat se na věci jinak. Zároveň pro mě studenti budou důležitým zdrojem zpětné vazby. Zamýšlené změny na katedře a koncepce nemohou být udělány od stolu z kanceláře, ale musí být vytvářeny díky dialogu, kde jsou studenti jedním z důležitých partnerů. Těším se určitě na Karel Marsch, kam jsem byl pozván, i na další oficiální či neformální setkání.

Na letní semestr je nově vypsán Váš kurz Sociologie sportu. Můžete ho studentům představit?

Kurz nabízí vhled do současné sociologie sportu v globálním kontextu s odkazem na klasické sociologické vědění. Podíváme se v něm na propojenost médií a sportu, na byznys kolem sportu, samozřejmě zohledním třeba i velmi aktuální téma tzv. mega událostí, což jsou například blížící se olympijské hry. Říká se, že sport je zrcadlem společnosti. Ale kurz nepostaví sport do tak pasivní role. Vysvětlím mimo jiné, že sport společnost i formuje. Mimo jiné se dotknu témat korupce nebo protestů fotbalových fanoušků, kterými jsem zabýval v mém posledním výzkumu.

Co vás, kromě sociologie, baví?

V první řadě se věnuji rodině, jednoznačně. Rád cestuji, ideálně ne za pracovním účelem. A baví mě samozřejmě sport. Rád si zahraji fotbal nebo se na něj podívám. Ta sociologie sportu a kritický reflexivní pohled mi zážitek z vrcholového sportu sice sem tam komplikují, ale vztah k fotbalu mi to nezničilo.

 

Vizitka:

Rozhovor - Numerato.docx(1)

Marie Štenglová

Vystudovala obory Sociologie a sociální politika a Mediální studia. Nyní pokračuje na FSV ve studiu Žurnalistiky. Zajímá se o společenské problémy, veřejnou politiku a kulturní dění. Kromě toho se věnuje fotografii, divadlu a ráda si rozšiřuje obzory cestováním a setkáváním se zajímavými lidmi.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *