Sociologické přístupy

Sociologie

„Věda o společnosti, společenských jevech, strukturách a procesech a jejich vzájemných vztazích. (…) Každý společenský jev, proces či vztah se může stát součástí předmětu sociologie. (…) Sociologie tyto jevy zásadně zkoumá ve vztahu k jiným sociálním jevům.“ (Velký sociologický slovník 1996: 1018-1019)

„Vnitřní struktura sociologie: (…) Hierarchicky nejvyšší úroveň tvoří sociologická teorie, tj. souhrn obecných tvrzení, která vypovídají o společnosti jako celku, a to buď o společnosti každé (obecná sociologie), nebo o konkrétní společnosti v daném prostoru a času. (…) Hierarchicky na nejnižší úrovni jsou situovány empirické popisy konkrétních jevů (tato pozice empirické deskripce nic nevypovídá o její hodnotě: dobrý empirický popis je mnohdy cennější než spekulativní a nepodložená teorie).“ (Velký sociologický slovník 1996: 1019-1020)

Existují různá témata, které sociologie zkoumá, podle čehož se různé oborové disciplíny specializují. Existuje např. sociologie národa, společenských tříd, ekonomického chování, práce, hry, umění, deviantního chování, reklamy atd. (Velký sociologický slovník 1996: 1020) „Každé toto téma ale může být zkoumáno specifickou teoretickou optikou (…). Na teoretické úrovni se sociologie vnitřně člení do směrů, škol a paradigmat (…). Toto vnitřní členění nachází svůj odraz také v odlišném pojetí sociologie jako vědy: v různých směrech a paradigmatech se klade důraz na jinou složku sociální skutečnosti jako na základní, podstatnou, konstitutivní.“ (Velký sociologický slovník 1996: 1020) „Skutečně rozvinutá moderní sociologie (…) je nemyslitelná bez systematického rozvíjení všech svých jen zdánlivě konfliktních a nesouměřitelných oblastí – obecné metodologie svázané s filozofií, konkrétních výzkumných a vyhodnocovacích postupů kvantitativních, svázaných s matematickými, statistickými a počítačovými znalostmi, a kvalitativních, spojených se znalostí poznatků psychologických, lingvistických a etnografických (kulturně antropologických).“ (Velký sociologický slovník 1996: 1024)

Kvantitativní výzkum

V kvantitativních výzkumech se využívá vysokého počtu respondentů a nižšího počtu zjištěných informací (z časových, organizačních ani jiných důvodů totiž není možné provést hloubkové (tj. kvalitativní) šetření u co největšího možného vzorku populace). Cílem výzkumu je přijmout či zamítnout předem stanovené hypotézy. Charakteristická je vysoká reliabilita a nízká validita. Výsledky výzkumu by měly být snadno zobecnitelné na zkoumanou populaci. Typickým kvantitativním postupem je dotazníkové šetření. „Kvantitativní sociologie (…) přikládá velký význam čítání, měření a kvantitativnímu a formalizovanému vyjadřování souvislostí.“ (Velký sociologický slovník 1996: 1086)

Kvalitativní výzkum

Cílem je porozumět zkoumanému problému v jeho přirozeném prostředí a formulovat nové hypotézy nebo teorie. Pro kvalitativní výzkum je charakteristická nízká reliabilita a vysoká validita. Mezi tradiční techniky sběru dat patří zúčastněné pozorování, nestandardizovaný rozhovor a obsahová analýza dokumentů. Je velmi problematické zobecňovat výsledky kvalitativního výzkumu na populaci; přestože je možné získat hloubková data, je téměř nereálné dosáhnout vysokého počtu zkoumaných jednotek. „Směry kvalitativní sociologie (…) za hlavní úkol sociologie pokládají pochopení životního světa a pravidel každodenních činností jiných individuí (sociálních aktérů), včetně jejich motivací, dešifrování významu, které přikládají věcem, procesům, aktivitám a symbolům.“ (Velký sociologický slovník 1996: 1086)

Zdroj:

Velký sociologický slovník. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1996. 1627 s. ISBN 80-7184-311-3.